Březen 2012

Připrav si náruč, už letím...

27. března 2012 v 23:34 | cat´s |  VSTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ-moje tvorba
Vše kolem je měkké, nestálé... nic vás nezachytí. Propadáte se hloub a hloub, až si jste jisti, že padáte. Před chvílí vás vdušné proudy opírající se do nejistých křídel udržovali ve vzduchu, ale byli jste sraženi. Něco vám zasadilo ránu, která zničila tu vratkou rovnováhu, co jste udržovali. Jako lusknutí, jako mrknutí, tak snadné to pro ně bylo... Uvažovali o tom, jak vám je? A uvažovali jste o jejich pocitech vy? Snažili jste se je pochopit? Je to stejné, tak proč jste právě vy tím, kdo padá? Znějakého důvodu se zdá, že jen vy jste vždy zraněni.
Je to ten důvod, proč už nekřičíte, neukazujete, jak to bolí, nepláčete, neprosíte, nevoláte o pomoc, nebojujete? Jen tiše toužíte po záchraně, po rukou, co vás zachytí. Po teple přinášejícím útěchu a síle, která vás vyhodí zpátky do vzduchu. Nebo jen čekáte na nevyhnutelný náraz, na tak známý osud, který vás čeká a nemine? Přiložíte tvář k tvrdé nevlídné zemi, necháte chlad prostupovat vaším tělem tak dlouho, až si budete jistí, že zde se vám už nic nestane. Nejistě odlepíte nohy od země a svá křídla dřží blízko těla strach. Co dál? Budete pokračovat stále nahoru? Držet se v rovinách? A jaké zjištění na vás čeká po dálším pádu? Budete polámaní ležet níž, výš nebo stejně vysoko jako předtím?
Až se budete zabívat poslední otázkou s nohama opět rozedřenýma od kamení po prudkém přistání, zkuste chytit padajícího vedle vás. Když nemůžete být zachráněným, buďte zachráncem...





Atmosphere...

27. března 2012 v 17:05 | cat´s |  Pictures


Taste it!

24. března 2012 v 18:40 | cat´s |  Pictures

Chaos 4ever 01

21. března 2012 v 17:19 | cat´s |  Pictures

Black and White

20. března 2012 v 17:07 | cat´s |  Pictures

Co je skutečné?

18. března 2012 v 19:30 | cat´s |  Téma týdne
Jak poznáme, co je pravda a co lež? A kde je hranice, co mezi nimi určuje rozdíl? V čem je pravda lepší než lež? Je mlčení na straně lži? Tahle by se dalo pokračovat donekonečna. Příliš mnoho otázek na které vám nikdo neodpoví a které ani nevyslovíte nahlas. Snažíte se dozvědět se pravdu a ať dostanete jakoukoli odpověď, stejně v ní hledáte možné rysy její sestry - lži. Pravda bolí, lež taky. Někdy vám pravda uleví stejně tak jako lež. Přesto rozdíl mezi nimi mění úplně všechno... Slova lžou, nikdo o sobě neříká pouze pravdu a ne vše je takové, jaké se zdá. Je zajímavé, jak snadno se lež změní v pravdu - stačí jen uvěřit. Je to tedy další druh pravdy? Převlečená lež? Původní pravda? Podle mě to, že někomu důvěřujete natolik, že jeho slova jsou pro vás pravdou je jedním z největších projevů uznání a odvahy, jakou si dokážu představit.

Snažíme se zjistit pravdu, i když lež je často mnohem přijatelnější. Přemítáme o tom, co kdo řekl, jak se choval a tvářil, jak se věci zdají, co bychom mohli přehlédnout a co nám naprosto uniká. Zjistíme, že je více než jedna možnost na to, jak by to opravdu mohlo být. Tak složíté a tak jednoduché a občas odpověď stejně zůstává v nedosažitelné dáli. Jak se rozhodnout, až se budete muset přiklonit jen k jediné verzi? Co když se mýlíte, čí oči a srdce vás nezradí? A jak naložíte s pravdou, kterou získáte?

A pokud víte jak se věci mají, ale zjišťujete, že vám to nikdo narovinu neřekne a nechává vás v údajné nevědomosti z různých důvodů, co uděláte? Jak se cítíte? A je to ve všech případech a za všech okolností stejné? Kolik lží, pravdy a mlčení je člověk schopný unést?

Když mi sami víme něco, co ostatní ne, ale stejně je necháváme ve lži, pochybách a iluzích, co nás k tomu vede? Jaký důvod a záměr je dost silný na to, že může ospravedlnit takové jednání? A kdybychom tedhy věděli, jaké důlsedky toto naše rozhodnutí bude mít (pokud se v závěru věci vyvinou jinak, než jsme chtěli a plánovali), řekli bychom jim pravdu? Pomohli bychom jim porozumět? A jestli ne, může za to naše slabost, nebo jejich?

video: Tears of an Angel

"Měl jsem ti říct, že svět není krásný. To jen tvé oči s láskou na něj hledící..." (trochu poupraveno v Vampire Knight)

Maybe interesting...

17. března 2012 v 17:18 | cat´s |  oblíbení autoři
Rozhodla jsem se, že si půjčím v knihovně pár knih, na které jsem narazila na netu. Vybírat si "knihu podle obalu" je dost nejasná disciplína. Tady jsou knihy, co by mohly být zajímavý:

Prozacový národ : mladá a depresivní v Americe (Elizabeth Wurtzel)

Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda (Robert Louis Stevenson)

Will Grayson, Will Grayson (John Green & David Levithan)

Neopouštěj mě (Kazuo Ishiguro)

Slepý vrah (Margaret Atwood)

Snídaně u Tiffanyho (Truman Capote)

Zpěv drozda (Walter Tevis)

Jak zabít ptáčka (Harper Lee)

Levá ruka boží (Paul Hoffman)

Vějíř a meč (Libuše Boháčková)

Moje ruka touží po meči (Marcus Sdgwick)

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti (Ransom Riggs)

Měsiční píseň (Patricia Briggs)

Divergence (Veronica Roth)

The Once and Future King (T. H. White)

Padesát odstínů šedi


... budu doplňovat ;)

Kdybyste narazili na nějakou knihu, který vás zaujala, tak budu ráda, když mi ji doporučíte ;).

Pretty Little Liars

15. března 2012 v 0:47 | cat´s

Tak tenhle seriál mě v poslední době dost chytil. Baví mě to a rozhodně se u toho nenudím. Rozhodně vám doporučuju se na to kouknout (až budete potřebovat uniknout z reality) ;)