Duben 2012

Vzdálená záře

21. dubna 2012 v 23:16 | Kissu |  Téma týdne
Světlo... Slovo vyvolávající tolik pocitů, obrazů a vět, že je příliš těžké vše utřídit do jediného celku a v klidu to popsat.

Bezpečí, radost, klid a vlastně všechno dobré na tomto světě jsme zařadili pod toto jediné slovo. Stal se z něj symbol našich nadějí, tužeb a nezapomenutelných chvil. Jsme ochotni na něj čekat navždy, protože věříme, že vše špatné je jen zlý sen vládnoucí v noci, která přeci musí jednou skončit. To slavné světlo na konci tunelo plného našeho soužení, o kterém jsme si jisti, že existuje. Chceme potkat osobu, která prozáří náš temný svět. Dá okolí úžasné barvy, které je radost vidět a ukáže nám krásy, které nám dosud zůstavaly skryty. Toužíme také být pro někoho světlem, třpytící se hvězdou na černé obloze, která zaženě všechnu bolest, strach a trápení.
Stejně jako oheň, co je vidět na míle daleko, držící krvelačné tvory v povzdálí. Nepřehlédnutelné.
Stejně jako jsou můry přitahovány k lampě.
Stelně jako slunečnice otáčející se, aby si ukradli co nejvíce toho vzácného tepla a světla.
Je to nevyhnutelné, nemůžeme s tím nic udělat, je to prostě v nás. I my chceme každý kousek té zářící osoby, potřebujeme ji. Jako vzduch plnící nám plíce, životudárné teplo, které z ní sálá. Čím větší vítr ohrožuje ten drahocenný plamínek, tím více ho budeme chránit, pečovat o něj. Naše sobectví a láska k němu nám nedovolí nechat ho pohasnout.
Jenže každé světlo vrhá stín. Jaká ironie řádu světa. Neodvratně. Musí to tak být. Uvědomuje si to světlo? A uvědomujeme si to my? Víme, co v nás taková osoba probudí? Co vypluje na povrch? Co nového vznikne? Překonáme to a naučíme se tu temnotu v nás ovládat? Nebo budeme bojovat předem prohraný boj?
A jak se vypořádáme faktem, že slunce musí jednou zapadnout? Počkáme na další den pozorujíce hvězdy a měsíc odrážející jeho vzdálenou přítomnost? Jsme na to všechno dost silní? Když bychom nebyli my, tak kdo tedy?...

Song: Regina Spektor - The Call
Možná jsem to vzala z trochu moc temné a vážné stránky, ale když jsem procházela jiné články na toto téma, tak chvylozpěvů na to bylo napsáno dost. Kdyžtak si spravte chuť tam ;)

Hledám perly mezi písněmi 01

7. dubna 2012 v 21:14 | Kissu |  videa (klipy)
Rihanna - Unfaithful
Na tuhle písničku jsem zase po dlouhé době narazila a musím říct, že její hlas je tu naprosto úžasný. Poutavý text, chytlavá melodie (a klip taky ujde, ale to se nepočítá).

The Grace of Undómiel

7. dubna 2012 v 20:55 | Kissu |  ♪♪♪ texty k písním ♪♪♪
The Grace of Undómiel
Howard Shore

Ngîl cennin eriel vi
Menel aduial,
Glingant sui mîr
Síliel mae.

Ngîl cennin firiel vi
Menel aduial,
Dúr, dúr i fuin
Naenol mae.

An i ú nathant
An i naun ului
A chuil, anann cuiannen
A meleth, perónen


I saw a star rise high in the (Viděl jsem hvězdu stoupající vysoko na
Evening sky, noční obloze,
It hung like a jewel, visela jako klenot,
Softly shining. jemně zářící.)

I saw a star fade in the (Viděl jsem hvězdu blednoucí na
Evening sky, noční obloze,
The dark was too deep and so light died, tmavá byla příliš hluboko a tak světlo zemřelo,
Softly pining. jemně toužící.)

For what might have been, (Po tom, co mohlo být,
For what never was. po tom, co nikdy nebylo.
For a life, long lived Po životě, dlouho prožitém
For a love half given po lásce napůl věnované.)

(The Lord of The Rings)
Na text písně jsem narazila na Deviantart.com u uživatelky balaa. ;)
Zdroj videa zjistíte po dvojitém kliknutí na video ;)
Překlad v závorkách jsem doplnila já, ale jak vidíte, je to přeložené skoro slovo od slova a vůbec bych se nedivila kdyby špatně, takže to proím berte s rezervou ;) :D.

Když jedno slovo nestačí...

1. dubna 2012 v 13:13 | cat´s |  Téma týdne
Jsem bláznovstí, jsem logika.
Jsem zbabělec a jsem odvážná.
Ze zad mi trčí bílá křídla, ale místo svatozáře u mě rohy hledej.
Jsem celistvá a kompletní.
Jsem roztříštěná na kousky.
Jsem originál, jsem jako ty.
Jsem čestnost i podvodník.
Se srdcem na dlani jdu ti vstříc. Dýku za zády schovávám.
Jsem lenost, jsem energie.
Jsem skutečnost, jsem iluze.
Jsem dětinská, jsem vyspělá.
Odříkání a pokoru smí nahradit touha a chtíč.
Měj mě rád jestli můžeš, měj mě rád jestli si troufáš.
Budu tvé peklo, budu tvůj ráj.
Ukážu ti krásy ze snů, rozervu tvé srdce na kusy,
protože jsem mrcha i zlatíčko,
protože jsem krása i ohavnost,
protože jsem sobecká a tobě se to líbí.
Jsem pokušitel, jsem světec.
Nenarodila jsem se jako zlá holka, jen jsem trochu zhořkla.
Poušť i oceán, všechno pěkně pohromadě.
Jsem tvůj spasitel, jsem tvá zkáza.
Jsem nepředvídatelná a ty víš, že bych to neměnila.
Nikdo mě nemiluje a nenávidí tak moc jako já sama.
Mám v sobě tolik ohně a ledu.
Jsem z toho podchlazená, mám z toho horečku.
Jo, dej si pozor, když se přiblížíš.
Na můj chlad umrzeš, v žáru tě zničím.
Zraníš se, ale ošetřím ti rány, než tě znovu přinutím krvácet.
Svět se roztáčí, všechno mi splývá,
tak zachraň mě sakra, nemůžu dýchat.
Vidíš, už jsem tu zlomená na kolenou.
Podrž mě, pohlaď mě, zahraj si na prince z pohádky.
Pomož mi vstát a pak se uvidí.
Měl bys vědět, že s mým svědomím jsme jen sousedi.
´Stydět se´mi skoro nic neříká.
Vytvořili mě z cukru a železa.
Extrémům jsem se nikdy vyhýhat neuměla.
Má pravda je šíp, má lež je nůž, ale věř mi, že hlavně v mém tichu vykrvácíš.
Jsem svoboda se závažím na nohou.
Dusí mě to a mučí, ale možná mi křídla prostě nejsou souzena.
Zřejmě budu muset zůstat dole s vámi,
nastavená na hranici přežívání, života a otupělosti.
Do oblak se nepodívám,
ale naštěstí tu všechno vypadá líp, když slunce zapadne.
Jsem jednoduchost, jsem komplikovaná.
Jsem oběť i lovec.
Jsem chaos v jasném systému.
Jsem zběratelkou masek pro různé příležitosti,
zastávající přirozenost a nenucenost.
Jednu z nich mám nejradši, povýšila jsem ji na své druhé já.
Která to je, to už nevím,
nejsem jen jedna, ani něco mezi.
Jsem obě, tak se s tím smiř.
Nejsem slečna Nestranná, ani madam Hned teď.
Miluji společnost, miluji svůj klid.
Znám slabost, znám sílu.
Střídám drogy aroganci a podceňování.
Dělám chyby, vědomé i nevědomé,
rozlišovat se mi to nechce, k ničemu to nebude.
Nejsem zrovna romantik, nejspíš chyba v programu.
Rumělce jim asi došli, zrovna když jsem měla přijít tam nahoře na řadu.
Doplnili to sentimentem, kvalitně odvedená práce.
Občas musím uniknout, necítit žádnou bolest,
užít si to krátké přístřeší tam nahoře mimo dosah ostatních.
Zmáčnout tuhle a pak zas tamtu páčku,
najednou nepotřebuješ manuál.
Padám. Prosím nerosvěcejte, dejte mi ještě chviličku,
zadržte mé staré já ve dveřích.
Už zase ty pohledy, to si přímo říká o další výlet.
Ale abych to zas nepřeháněla, moje hodná část je miloučká,
žádná faleš ani klam. Jen bohužel, samotnou ji nikdy nepotkáš,
pokaždé jí našeptává nebo přímo ovládá, její sestra sobecká.
Najde k tobě cestičku, na první pohled je fakt úžasná,
sebevědomá, vtipná a flirtující,
ale poček za chvilku, až se toho jedu pořádně nadýcháš.
To se budeš plazit po zemi, proklínající mě každým slovem.
Tak vážně věř mi, že jsem obojí, vždyť tě tu přímo varuji.
Dvě části, každá jiná, promíchané, napůl srostlé.
Nejsou to jen prázdná slova, vím o čem mluvím,
a jestli mě neposlechneš, když ti říkám jdi pryč,
tak radši seber odvahu, budeš ji moc potřebovat.
Jsi jeden proti dvěma, ale zároveň máš na své straně dvě.
Už se mi z toho točí hlava, myslím, že to ukončím.
Vím, že tohle byl celkem zmatek, tak alespoň vidíš,
jak těžké je mě pochopit...


Tak tohle bylo takové hraní se slovy, které jsem si vážně užila. Klidně bych pokračvala dál a rozebírala svou osobnost, ale necci vám to ještě víc komplikovat. Není to ani básnička, ani písnička, vlastně nevím co to je. Prostě CHAOS. :D