Červen 2012

Nechci prázdniny

28. června 2012 v 20:45 | Kissu |  VSTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ-moje tvorba
Možná to bude znít divně, ale já nechci prázdniny. Nejsem na ně připravená. Za ty dva měsíce by měl člověk naprosto vypnout mozek a užívat si na 110%. Já jsem momentálně ve stádiu, kdy jsem schopná leda tak spát do oběda, najíst se, jít na počítač, pak se jít s knížkou opalovat, poté znovu počítač a pak možná kreslení nebo něco podobného a jít spát. Většina lidí má na léto v plánu koncerty, festivaly, dovolené apod., takže jsou téměř pořád vtahu. Zato já budu hnít tady v tomhle pokoji a potom, co mi krachla brigáda, odsud asi nevylezu. Ale já takovéhle prázdniny nechci. Nechci být tady mezi stěnami schovaná, s mobilem bez jediné sms... nikomu nechybět, nikde nebýt. Být v naprostém bezpečí, ale nežít, jen existovat (tedy ne že by se můj svět během školy dal nazvat něčím jiným než iluzí života). Léto má být LEGENDÁRNÍ, jenže začíná už zítra a myslím, že do té doby se žádná EPIC změna nestane... I just don´t want...
Ano nejspíš vás napadne mi říct: Tak s tím něco udělej! (Díky na to bych bez vás nepřišla!)
song: Shelter - Birdy

Kudy kam?

17. června 2012 v 13:14 | Kissu |  Téma týdne
Rozhodla jsem se, že to pojmu opět svým chaotickým stylem, takže se nebudu divit, když se budete ztrácet v mém myšlenkovém toku :). Nebudu tu sáhdlouze rozepisovat, co to krása je, jak by s ní lidé měli nakládat apod. To udělalo mnoho jiných. NAvíc něco podobného už jsem možná někdy zmiňovala :)

Jsi jehně nebo lev?
Letmý úsměv, kradmý podhled. Kráse nelze odolat. Oh, jak snadné, další chycen v pasti uctívání, touhy, závisti a respektu. Držíš hlavu zdviženou vstříc světu, vstříc lidem... No need to scare, no need to cry. O jednu starost míň, o jeden bod sebevědomí víc. Takhle to mělo být, vše je správně. Šťestěna si tě vybrala. Určila ti tak i směr. Dvě cesty před tebou. Kterou půjdeš, na kterou si troufáš? Stoupat vzůru na vyhlídku. Na každém schodu se opřeš o jiného pocestného a budeš zase o kousek víš. Vždyť lidé jsou sobeční, chtějí krásu jen pro sebe, tak jim dovol na chvíli se zneužít. Využití k cestě nahoru, padají ti k nohám, omámeni z tvé přítomnosti. Nejsou nic víc než něco daleko za tebou. Stále výš a výš. Co ale když druhá cesta víc se ti líbí? Jít rovně ke slunci na obzoru. Droboučké jehňátko cupitající za štěstím. Každé světlo vrhá stín, přijdou vlci dřív než myslíš. Vídí jen povrch, zbytek je nezajímá. Chytí tě, když si nedáš pozor. Tak kde najít přístřeší. Jak poznáš, kdo tě nezklame, kdo tě nezradí? Tvůj dočasný dar se stane pokletím nebo spásou. Ale stejně jako utrpení a radost - nic není věčné. Každá růže musí uvadnout.

Perla v bepečí ukrytá
Všat ty víš, co tím chci říct. Úžasná povaha a osobnost, kterou nelze přehlédnout, nelze ignorovat. I před tebou mnoho cest leží. Pamatuj, že i ty jsi dítětem štěstěny. O nic horší, o nic lepší než největší krásky kolem. Buď statečný/á a pokračuj dál. Cesta je dlouhá, ale věř mi. Všechny zbraně, co potřebuješ už máš, tak bojuj!

Avšak štěstěnou nevíce milováni mají v sobě obojí. Výhoda či trest jim byl dán. Co s nimi bude, to se uvidí.

Leč nehraju v kostky, věřím na náhodu. Ale ne na osud. Zde jsem však byla přemožena. Cestu totiž vidím před nimi a vím, že po ní musí jít. Náhoda je pro nás ostatní.

Zavírající se oči píšou...

10. června 2012 v 23:25 | Kissu |  Téma týdne
Téma Normálnost mi velmi připomíná téma Originalita, což je celkem ironie světa. Tohle píšu místo toho, abych se učila na matiku, takže vítej vdělání! Pokusím se splácat aspoň část toho, co bych chtěla říct ;). Minule jsem normálnost odsuzovala, tak co na ní najít něco zajímavého? (tuctovost není normálnost ;) ... snad).

Člověk je originální, lidé jsou normální. To je asi moje hlavní myšlenka. Potřeba zapadnout se aspoň jednou projeví u každého z nás. JSme společenské bytosti, je to zakořeněno hluboko v nás. Znáte ten pocit, když si připadáte nesví, příliš nápadní, tak moc jiní? Všem na očích, bez úkrytu, bez místa kam patřit... Patřit, to je to slovo. Zapadnoud do jedné ze škatulek a vědět, že někdo je vám podobný, že nejste sami, že už nejste to vyčnívající stéblo na perfektně zaštřiženém trávníku. Lidé škatulkůjí s oblibou, rádi zařazují věci jednoduše, přehledně, žádné výjimky takříkajíc. Vše jiné upotá naši pozornost, bojíme se toho, nechápeme to, možná odivujeme. Všichni pějeme ódy na počest perfektní slečny Originality, ale nidky si ji nespleteme s její sestou Jinou=Divnou. My jsme my a vše podstatou jiné je špatné. Co je to tedy normálnost, pokud často na první pohled normální člověk se nemůže honosit její nálepkou? Podle mě je to soubor očekávání ostatních. Všichni známe "Tak by to mělo být", "jak se sluší a patří", "považuji za normální", "normální lidi většinou - " atd, mám pravdu? Nebýt jako ostatní bolí. Nesplňovat očekávání ostatní bolí. Bolí to. Bolí to. Moc to bolí. Ostatní dávají najevo, že jsou přesvědčeni, že jsou lepší než vy. Jste pro ně něco nepřirozeného, bez čeho by se obešli. Někdo, u něhož sama jeho existence a přítomnst dokazují, že někdo může být jiný než jejich samozvaná správná cesta. Někdo mimo teploučký krb sejného jednotného celku. Touha měnit je, udělat je takovými jako jsme my normální. My. My. My. Škrtněte to slovo a nahraĎte je lepším slovem. Oni. Neměňte je. Jen tu buďte pro ně. Pomožte jim a jednou už nebude záležet na tom, jestli také najdou svou "normální" škatulku...

néé na tohle fakt dnes už nemám, dnes to balím a dopíšu to zítra/jindy... omlouvám se...

Každodenní šálek čaje aneb aneb degenerace mozku

4. června 2012 v 20:33 | Kissu |  Téma týdne
Tohle téma týdle píšu se zpožděním, takže nepočítám s tím, že si to přečte moc lidí, ale pro něco takového články už nepíšu (říkám "už", protože dřív to možná bylo jinak. Možná jste si všimli, že promazávám hodně staré články, u kterých jsem nucena si říct: bože, co za pipku - s prominutím - to psalo?! ... ano je toho na promazání opravdu hodně, tak prosím zatím moc nepátrejte ve starých článcích Usmívající se)

Když jsem v minulém týdnu (pondělí a úterý) procházela výtvory ostatních na toho téma, asi jsem měla smůlu na výběr, nebo měli všichni kvůli začátku pracovního týdne zatmění. Konečně se nám poštěstilo velmi tvarovatelné téma a já našla na každém - opakuji každém (celkem asi 17) - blogu návod na to, jak si uvařit jejich oblíbený čaj popřípadě jiný horký nápoj. Moje první myšlenka po pročtení šestého článku byla: WTF?! Are you fucking kidding me?! Kdyby dva blogy z 10, tak mlčím, ale všechny? To bylo na mě moc. Vím, že někomu se to možná líbilo, ale mě rozhodně ne - a jelikož je tohle můj blog, mám právo napsat svůj názor, tak jako to udělali autoři nápojových článků (jak jsem to nazvala). Omlouvám se, ale mě opravdu znechutilo čtení zjištění, že 55% zmíněných autorů pije ovocný čajíček poctivě každý den, přidávají 5 kapek citronu a kdoví čeho ještě, že půlka z nich si s teplým čajem sedne na okno, za 3 minuty vyhodí použítý sáček a dumají. Zbytek fouká cca 30 minut do hrnku a míchají, aby si neopařili pusikečQi (ano přesně na tohle slovo jsem taky narazila) a zalezou si s voňavým čajem do vyhřáté postýlky. Dalších 25% se tváří jako znalci čaje a popíjejí senču, zelené čase a spol. a neváhají postup přípravy rozepsat na 30 řádků (tady už papouškovat nebudu, kolik lístků mrsknou do hrnku, na jakou barvu a vůni čekají, jak geniálně si poháhají lžičkou drtit listy a jaká sýta našli v hypernově). Ten zbytek si asi řekl: "Je to téma týdne, tak si s tím trochu pohraju." A světe div se! Vyklubaly se z toho návody na přípravu, podávaní a způsob pití ranní kávy a např. kakaa. Takže podtženo sečteno... Opravdu můj den obohatilo, že vím, kolik z nich by bez svého denního přídělu teplého nápoje nepřežilo a jaké triky, pokud jde o míchání čaje lžičkou, se dají vymyslet.

Tak a abych dovršila tuto sérii lekce pravých hospodyněk, přidávám vlastní podobný návod:
Zelený čaj pana Světa
Potřeby:
5 lžiček kreténů a prudičů (když vám ujede ruka, nic se neděje, povzbudí to váš den)
2 špetky zlatíček (cenné zboží, já vím, tak je v případě nedostatku nahraďtě lístky z hrajícími si na milé)
7 lžiček ignorujících vás (se sehnáním by neměl být problém)
1l vody z láhve rutiny a nudné všednosti
míchátko nejlépe lžička z falešných řečí a úsměvů (poznámka překladatele: raději vezměte dvě, kdybyste tu první měli vyrobenou tak kvalitně jako já, že se vám rozpustí v hrnku. Podobné věci vám nikdy skutečně nepomůžou)
můžete dochutit několika kostkami únavy a pokud možno minimálním počtem kapek odpočinku a klidu

Postup:
První tři přísady ze seznamu nasypte do konvice - nemýchejte! (sračky chodí vždy pospolu a vše se rádo posere najednou). Dejte vařit vodu, po dosáhnutí bodu varu ještě chvíli počkejte, než lístky zalijete (chcete to přeci míc pořádně horké a spálit si poctivě hubu, aby to mělo aspoň nějaké grády!). Poté nechte v klidu 3 minuty louhovat a občas vše zamíchejte tou vytuněnou lžičkou, aby vám žádný intenzivní prožitek chuti čaje neunikl. Neceďte! (trocha hnusu mezi zuby doladí atmosféru). Podávejte okamžitě. Jelikož jste si navařili celou konvici (zábava na celý den), nemusíte se upejpat, popíjete plnými doušky. Dobrou chuť!

ps.: Pokud se někdo naštval, tak mě to mrzí (ale omlouvat se nebudu). Recept opravdu vyzkoušejte, ale pozor, je silně návykový, např mě sere každý den. ;)*
pps: chtěla jsem to napsat jako klasické zamyšlení nad mým normálním dnem a životem, ale okolnosti mě přesvědčili k této variantě.