Srpen 2012

You don´t own me!

27. srpna 2012 v 21:21 | Kissu |  VSTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ-moje tvorba
Nevěřím, že to pořád nevidíš,
že tě to nenapadne.
Myslela jsem, že jsi král empatie,
ale zdá se, že spíš já jsem looser v odhadu.

Pro tebe je každé moje rozhodnutí špatné.
Dokážeš najít sto způsobů, jak to udělat líp.
Tvůj názor je přece lepší a je to tak jednoduché, že?!

Ale oho zajímá, že nesouhlasíš?!
Ty nejsi já a já rozhodně nechci totéž.
Nenechám si říkat, co dělat.
Budu se rozhodovat podle sebe.
Tak přestaň žvanit a zkus mi konečně naslouchat.

Nesnáším, když přehlížíš můj nesouhlas.
Chováš se, jako by trocha přemlouvání
dokázala změnit, co cítím.
A ty vlastně ani nežádáš,
prostě mi oznamuješ, že takhle je to lepší.
Prostě to tak bude a všichni budou spokojení.

To ses ale přepočítal, protože tohle na mě neplatí.
Ty mě nevlastníš. Nebudu skákat jak ty pískneš.
Tak mi neříkej, co mám dělat.
Na tvůj názor jsem se neptala.
Vážně to není tak, že co chceš ty chci i já.
Koho zajímá, že nesouhlasíš?!
Ty nejsi já. Ne zlato, nemáš mě přečtenou.
Budu se rozhodovat podle sebe.
Tak přestaň žvanit a zkus mi konečně naslouchat.




song 1: The First Wifes Club - You don´town me
song 2: Sara Bareilles - King of Anything

Tak tady máte další střípek z mého života. A ano toto není první článek o této osobě, co mě ustavičně vytáčí ;)*.

Sliby chyby

17. srpna 2012 v 16:02 | Kissu |  VSTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ-moje tvorba
Sliby chyby aneb nesplněný vždy zanechá stopy

Ano, už zase tu sedím
a divím se, proč jsem to opět udělala.
Znovu tak naivní, i když jsem si slíbila,
že taková nikdy nebudu.
Nakyslá ironie nutící mě se smát,
naštvaná sama na sebe.
Zvláštní, je jen pár lidí, co se mnou takle zametou.
Ostatním se to nikdy nepovede,
nejsem zraněné zvířátko.
Ale tihle, bůh ví, že nevím, jak je zastavit.
Cítím, jak mě svírají pevně v rukou
a drtí mě svými prsty.
Není mi to nic platné, neumím se osvobodit.
Zajímá mě, čím to je,
že se u nich nikdy nepoučím.
No dobře, teď upřímně,
pár důvodů se samo nabízí.
Přece od nich nechci tak moc,
tohle by pro mě mohli udělat.
Trochu ohledu,
aspoň chvilku přemýšlet o tom, jak se cítím.
Pche.
To jsem je tedy přecenila,
už zase jsem to měla tušit.
Vždy se to vrátí a srazí mě to na kolena.
Ať dělám, co dělám,
stejně jediný zraněný jsem nakonec já.
A vím, že to udělám znovu...

Mám chuť křičet a bojovat,
ale vždycky se cítím, jako by ve mně něco umřelo.
Je to tiché, nenápadné.
Jako stoupající voda, když usnete ve vaně.
Hlavně žádnou paniku,
nedej to na sobě znát.
S tichám zašeptáním to nic umírá
další kus naděje a víry.
Je pryč a už se nevrátí,
tak proč jim příště nabídnete
další dávku tohoto vzácného zboží.
Podupou ho a rozervou, aniž by si toho všimli.
Slíbili a zase nesplnili
a přitom to nebylo nic světového.
Dělání, že se přeci nic neděje
nebo trapná lež.
Jenže my vidíme skrz obojí,
tak proč nás tím ještě urážejí.

Ne, tohle budu muset změnit,
už mě to vážne nebaví.
Vím, že je už nezměním,
ale nenechám své srdce takhle trápit
a krájet z něj další koušíčky.
Vymyslím nějaké řešení,
hraní na mučedníka už mám dost.
Je už nezměním, i kdybych chtěla.
Zdá se, že budu muset být zlá...

song: Three Days Grace - Someone Who Cares
Můj text je myšlen naprosto jinak, že je vyznění téhle písně, takže se tím nenechtě zmás.
Prostě jsem si jí pouštěla u psaní a jak to tak většinou dělám, hodila jsem ji na konec článku ;).

Další střípek z mého života vám tu leží na dlani...

Bylo by to tak snadné...

15. srpna 2012 v 22:39 | Kissu |  VSTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ-moje tvorba
Přála bych si, aby tu byl někdo, kdo mi poradí.
Co dělat a jak odlišit správné a špatné.
Možná je se mnou něco špatně,
ale vždy jsem byla šťastnější bez rozhodování.
Jako voják okamžitě přijmout rozhodnutí jiných.
Nepřemýšlela bych, bylo by to tak snadné.
Běžný dělník stavící domeček z lega,
pokud se věci pokazí a zřítí se.
Číši chyba ve výpočtech, nebyla to moje vina.
Výmluva pro mé zraněné já zaklíněné pod troskami.
V loužičce krve si budu šeptat, že to bylo kvůli jiným.
Jenže takhle to nejde. Není tu nikdo další,
koho vinit, žádný obětní beránek.
Takže jsem tu, slečna Ztracená na rozcestí.
Jedna cesta děsivá a nevábná,
ale logika mi radí, že spávná se zdá.
Jenže rozum nebude tím, kdo se na cestě zraní.
A právě to maličké stvoření uvnitř mě
křičí a žadoní o odložení těhto muk.
Na druhé cestě - sic risk se může zdát větší -
mě mé přístřeší ještě chvíli ochrání.
Možná, že se nakonec jejímů smtonosnému srázu vyhnu.
Byl by to nejlepší možný konec.
Ale přiznejme si, štěstěna mě zrovna nemiluje.
Asi jsem jí do oka nepadla.
Na zázraky nevěřím,
na to jsem viděla padat příliš mnoho hvězd.
Tisíce přání letících k obloze a stále ticho.
Slyším se jak náhle křičím k nebesům.
"Pokud mě nechceš zachránit,
prosím neplýtvej můj čas."
Zdá se, že se tam nahoře bavíš mým zoufalstvím.
Jsi zvědavý, kudy půjdu? Nebo už to víš?
Vím, co chci udělat.
Vím, bych měla dělat.
Možná už i pomalu cítím, co udělám.
Škoda, že na všechny tři předpoklady nemám stejnou odpověď.
Bylo by to tak snadné.
Jenže není, nebylo a nebude.
Křehká, zbabělá a sobecká osůbka ve mně se chvěje strachem.
Ó, jak moc se bojí.
Jednou cestou však bude muset jít.
A já vím, že až se rozhodnu kudy,
nebudu už pomocnou radu potřebovat.
Naopak ji budu nenávidět.
Nezní to tak složitě, že?

song: Adam Lambert - Wathaya Want From Me

Ano tohle se nerýmuje a není to báseň. Je to proud mých myšlenek a pocitů a podle toho taky vypadají. Jsou příliš chaotické na souvislý text a příliš kostrbaté na básně. Prostě já.

ps: Začíná mi připadat, že poslední dobou sem jediným tématem mé tvorby jen já a moje mindráky. Super, to si rovnou můžu začít psát deník MlčícíKřičícíPřekvapený.

Endless

14. srpna 2012 v 10:40 | Kissu |  Téma týdne
Černá. Slovo označující nejtmavší ze všech barev, ale vyvolávající mnoho emocí. Jelikož miluji metafory a podobné hříčky řeči, považuji černou společně s bílou za nejzajímavější barvu. Narozdíl od bílého papíru, kdy vám ruka cuká v pohnutí pokreslit ho, popsat, či jakkoli jinak zbavit jeho čistoty, co je černé už nenapravíte. Není nic, co by to mohlo změnit, aniž byste z toho udělali něco úplně jiného a nepřirozeného. Černé srdce musíte nahradit jiným, jinak to nejde.
Ale přemýšleli jste vůbec někdy nad tím, proč se právě tato barva člověku vybaví ve spojení se špatnými a děsivými věcmi? Co je na téhle "ďáblově barvě" tak děsivého? Věřím, že když se zamyslíte, napadne vás spousta věcí. Možná i vysvětlení v prvním odstavci. Jistě si vzpomenete na noc. Lidé se odjakživa báli tmy a toho co skrývá. To, co neznáme, v nás vždy bude vyvolávat strach a tma skryje vše. Nedělá žádné výjimky. Je jedno čím a kým jsi, noc nás vezme oba pod svá křídla a pomůže nám ztratit se. Je to tichá náruč, nevtíravá. Temnota je spolehlivá, bude tu pro tebe, neuteče a pomůže ti vidět věci "v jiné světle". Nepodstatné zmizí. Vše je jednodušší. "Zlé věci" vycházejí vstříc tomuto času - matce, která je miluje a ochrání. Mám tedy špatnou povahu, když se mi vše zdá hezčí, když slunce zapadne? Přijde mi, že ke tmě patřím (není to tak těžké, skryté místo je tu pro každého).

Je to svoboda.
Je to svět divů.
Je to malé dobrodružství.
Je to ukradená chvilka ze zaběhnutého systému.
Je to vášnivá tajemná černovláska s žalářníkem Úsvitem.
Polib její rty a tu chuť si zamiluješ.
Víš, že vše po čem jsi toužil, je tam někde ukryto.
Tajemství co tě pohltí, přijme a odmění.
Ale které odhalíš teprve až vše skončí, až nebude nic.
Budeš věčně spát v jejím objetí. No vidíš, už se toho nebojíš.

Tuhle písničku jsem si pouštěla při psaní :) The Pretty Reckless - Make Me Wanna Die

AMV Kick Him!!

9. srpna 2012 v 11:43 | Kissu |  Durarara!!
Tak tohle AMV je opravdu pecka. Většinou sem podibné nalezené štřípky nedávám, ale tady jsem si nemohla pomoct. Viděla jsem ho za poslední 3 dny asi 50x. Shizuo a Izaya jsou prostě perfektní :3. Hudba je vybrána naprosto správně a provedení není o nic slabší.

více informací o tomto AMV po rozkliknutí ;).