Říjen 2012

Broken dolls

29. října 2012 v 0:59 | Kissu |  Téma týdne
Rozbité panenky
Abych byla upřímná, nikdy jsem se necítila normální. Jako malá jsem byla přesvědčená, že jsem vyjímečná a lepší než ostatní - i když jsem věděla, že mnozí jiní jsou krásnější, chytřejší a dokonalejší. Připadala jsem si jako budoucí královna světa. Měla jsem naději - ne, to nebyla naděje, tehdy jsem si tím byla jistá. Jednou jsem měla být nepřekonatelná, ohromná, nezapomenutelná a dechberoucí.
Nevím, kdy tohle období skončilo, ale vím, že brzy jsem vystřízlivěla z mé pohádky. Najednou to bylo tu. Nebyla jsem princezna, ale obyčejná děvečka - vlastně ne, byla jsem míň. Uvědomila jsem si, že se zásadně liším od ostatních normálních lidí. Ale nebyla to výjimečnost. Byla jsem rozbitá panenka. Jiná než ostatní, ale rozhodně ne v dobrém slova smyslu. A já se snažila tuto prasklinu zakrýt. Tak moc jsem se snažila...
Nevěděla jsem přesně, kde je zdroj problému. Bylo to jako nádor, jedlo mě to zaživa, ale zůstávalo to přede mnou skryté. Cosi shnilého uvnitř mě - věděla jsem, že je to špatné... Jen moje maska zůstala nedotknutá. Držela jsem si před sebou opravdu pevně. Tak pevně, že už nejde sundat. Ani se ji zbavovat nechci. To co je pod ní, se dá přirovnat k zohyzděné tváři.
Drásalo mě to zevnitř. Krvácela jsem, ale nikdo to neviděl. Ale já chtěla, abyněkdo litoval, ale nesměl o tom nikdo vědět. Bylo mi ze mě zle a zároveň mi mě bylo líto. Utápěla jsem se v sebelítosti a zároveň si nadávala za svou sebestřednost. Teď už vím, že obojí mělo stejný výsledek. Nenáviděla jsem ostatní za jejich slepotu - kterou jsem jim sama darovala. Balancovala jsem na hraně a ani jsem si neuvědomila, že jsem se pomalu překlopila na její druhou stranu. Ale popravdě, vždy jsem byla na okraji. Tu její dobrou, slunečnou stránku jsme ve své osobnosti a povaze nikdy nespatřila. Nicméňě teď jsem bezpečně seděla na druhé straně.
Nejdřív to byl jen pocit, letmý záblesk a tiché šeptání. Pak jsem to cítila naprosto zřetelně. Uvědomovala jsem si, co se děje, ale nedokázala jsem to správně nazvat... Ale jednou se to už nedalo popřít. Jsem zlá. Jsem ďábel a ať zní to, co říkám jakkoli, nepřeji nikomu "jenom to nejlepší". Chci aby všichni trpěli se mnou. Jediní, co mohou být ušetřeni, jsou ti, co jsou na tom podle mého názoru hůř - a těch v mých sobeckých očích moc není. Říkejte si, co chcete, namlouvejte si, že lžu. Ale já jsem zkažená. Tvá boles mnou způsobená mi dělá dobře. Je to pomsta za mé slzy. Za slzy, které jsem vytvořila ze směšných důvodů a chtěla ronit... Ale neboj se, jsem nenápadná. Maska funguje dokonale. Hada kolem tvého krku si ani nevšimneš, to ti slibuju...
Netvrdím, že to je vše co ve mně je. Tohle je spíš to, co je uvnitř - přímo uprostřed. Tento jed je moje podstata, ale je obalená vstvami přijatelnějších vlastností. Nicméně tohle vládne.
V době, kdy jsem si už toto uvědomovala, jsem si myslela, že jsem to ze sebe udělala postupem času sama. Z velké části je to pravda, ale myslím, že něco takového se nedá stvořit jen tak z ničeho. Tohle není pouhá prasklinka. Aspoň část téhle vady se se mnou musela narodit. Nemohla jsem něco tak silného stvořit - to bych tehdy jako malá holčička nedokázala. Muselo se to zrodit... Stejně jako červená slova prolínají moje vyprávění, i tohle zlo se se mnou táhlo jako červená nit odjakživa. Prorostla mnou a snědla všechno, co ji jednou mohlo zastavit. A co je nejhorší? To já jí otevřela dveře, přivítala ji, pohostila a ještě ji za to milovala. Milovat budu...

A tak si říkám, že pokud to ve mně bylo skryto vždycky, bylo mi to dáno do kolébky, tak... je to jen dohad ale... Proč by měli být všichni stvořeni proto, aby byli dobří a hodní?... Já vím že nejsem jediná. Je nás víc! Co když jsme byli míněni proto být zlí? Možná s námi je něco špatně nebo možná takhle máme být! Já to dlouho přemáhala a bojovala s tím, ale k čemu? Proč se svazovat a mučit sám sebe?! Kdo by mohl po lidech chtít, aby žili navždy v kleci? Na to nemá nikdo právo... A že by za tu snahu jednou přišla odměna?! Tyhle kecy si nechte! Kdo pořád prozpěvuje, že se má žít dneškem?! Tak ať klidně shnijem v pekle!! Aspoň budem mezi svými... Díky tomuhle se už necítím ztracená. Máte-li mě nenávidt, nenáviďte mě za to, co doopravdy jsem... A tady mě máte.


I´m safe... Up high...

21. října 2012 v 22:57 | Kissu |  Téma týdne

Alkohol

Asi bych neměla...
Jo, určitě bych neměla říkat něco takového,
ale alkohol je dobrý společník.
Zábavný chlapík, co ti pomůže zapomenout,
ochrání tě před vším, co tě souží,
nebo tě nechá tomu propadnout.

Když zjistíš, jak šikovný je pomocník,
věř, že vrátíš se do jeho náruče.
Budeš tu pomoc potřebovat jako vzduch.
Být zase v oblacích.
Vysoko v bezpečí, vše sleduješ zhůry.
Nezáleží na tom, co se děje okolo.
Nezáleží na tom, kým jsi tam dole.
Tohle je svoboda a štěstí.

Něco není v pořádku,
vím, že to taky cítíš.
Ta křídla máš jen půjčená
a za pronájem draze zaplatíš.
A hle! Tvoje chvilka na nebesích skončila,
Teď tu ležíš zmatená po bezhlavém pádu.

Jo spadla si zvysoka, proto je to takové.
Vítej v hnusný realitě, podtrhnutý vystřízlivěním.
Jo párty je u konce,
i když kolem zní stále smích.
Teď najdi svý starý já a zmiz.
Dnes jsi se nelétala dost.

A neboj se... až bude třeba, zase to nebe uvidíš...

song: P!nk - Sober
Jak si asi všimnete, tahle píseň mě hodně inspirovala, nicméně vše je z mých zkušeností a musím říct,
že jich je možná nezdravě mnoho :-).


Lana Del Rey - Ride

15. října 2012 v 22:30 | Kissu |  videa (klipy)
Lana Del Rey - Ride
Jedná se o tři dny starý počin, který mě naprosto uchvátil, i když první reakce moc kladná nebyla.
Lana je naprosto zářným příkladem toho, že lidi přitahuje zoufalství - a tím nemyslím nic urážlivého. Jde spíš o jakýsy smutek, který vyzařuje z jejích očí, hlasu a vlastně z ní celé.
Připadá mi zdrcená, roztrhaná a zpustošená zevnitř. Z vnějšku je samozřejmě nádherná a část toho zoufalství jí na kráse ještě přidává. Ve vysledku jsem jí pak každý úsměv z videa moc přála a děkuji jí za to, jak úžasné její písně jsou, ač se to na první pohled nezdá.
Text a překlad písně zde.

Selfish prison - část 1

9. října 2012 v 16:37 | Kissu |  Téma týdne
PRVNÍ OKOV
Tvoje ruka kolem mým ramen,
ach, zdá se to tak nevinné.
Ale já znám pravdu. Všichni to vědí.
Nenápadně nám všem naznačuješ,
že toto území je zabrané.

Připadám si jako pes,
kterého sis uvázal na vodítko.
Láskyplné gesto, ale my oba víme,
že nic takového za tím není.
Pohleďte všichni, tahle je moje,
ujde, že?
Jako nové hodinky, kterými se pochlubíš.
Jsi rád, že jsou všem na očích.
Ale ať se nikdo neopovažuje dotknout tvého majetku.

Cítím se jako věc. Prodaná. Podepsaná.
Právě tenhle pocit na tvém dotyku nenávidím.
Vlastníma rukama mě trháš od ostatních.
Vytváříš propast mezi mnou a světem.
Snažíš se mě uzavřít ve svém malém království,
kde bych tě zbožnovala a uctívala.

Ale v mých očích nikdy nebudeš pouze ty.
Své přátele miluji a potřebuji je k životu.
Tím co děláš mě zraňuješ.
Ale ty se klidně koupeš v mé krvi.

Děláš to znovu a znovu.
Mluvím s přáteli a užívám si jejich přítomnost.
Omotáš ruce kolem mého těla,
přitáhneš mě k sobě,
otočíš mě zády k nim.
Zase vidím ty maletnické oči,
je mi z toho zle.

To be continued...

song: I'm not your toy - La Roux
Ze začátku se mi ta pásnička vůbec nelíbila, ale po pár poslechnutí jsem si na ten zvláštní hlas zvykla a přišla jsem tomu na chuť.