Červenec 2013

Fifty Shades of Grey - recenze

25. července 2013 v 21:36 | Kissu |  oblíbení autoři
Padesát odstínů šedi - Fifty Shades of Grey
Je tu moje další recenze a obávám se, že ani tentokrát nebude příliš lichotivá. Takže vážené milovnice (nebo milovníci) tohoto výplodu paní E. L. James(ové) - byly jste varovány.

Název
Ale začneme pozitivně. Název se mi v angličtině velmi líbil. Vzhledem ke Christianovu jménu to opravdu přitáhlo mou pozornou - vidím v tom skvělý dvojsmysl. Nicméně jsem při čtení nemohla odolat dojmu, že autorka nejprve vymyslela název a až poté se snažila do knihy násilně vecpat jisté souvislosti s titulem (myslím, že byly více než zbytečné).

Forma
Je mi líto, ale při prvních několika stránkách jsem si téměř rvala vlasy z hlavy. Ano, je to tak. Jednoduché věty v přítomném čase!!! Po těchto 600 stranách už nechci v knize přítomný čas v podobné souvislosti ani vidět. Jistě, byly tam situace, kdy jsem za něj byla ráda, ale jindy nebyl víc než pěst na oko. Minimálně prvních 250 stran mi to pilo krev.
Jednoduchost - no možná jsem i ráda, že se autorka nepouštěla do něčeho složitějšího. Asi by to nedopadlo dobře... To, co teď řeknu bude znít arogantně a krutě: Dle mého názoru paní E L James nemá na psaní talent. Velmi se snaží, to ano. Snaha je tam vskutku patrná, ale mně osobně to nestačí. Hodí se na vymýšlení námětů, ale rozhodně ne na jejich zpravcování. Je mi líto, ale tudy cesta nevede.

Děj
Takže abych to shrnula... Děj se v podstatě skládá z následujících částí:
1) Ódy a okouzlení
Anastazie tráví většinu času tím, že popisuje stále dokola Grayovi šedé oči, kalhoty visící mu "tím jeho způsobem" (z téhle fráze mi naskakuje dávicí reflex) a pohyby koutků jeho úst... jo a ještě jeho obrovké přirození. téměř na každé straně najdete rozplývání se nad jeho nadpozemskou krásou. Za chvíli jsem se nedivila, proč to má 600 stran.
2) Pochybnosti
Další Aninou oblíbenou činností je pochybování o sobě samé. Nejsem pro něj dost hezká, dost zajímavá a blá blá blá. A nepřestane ji to bavit ani po tisíci přesvědčování o opaku. Nejhorší ale bylo její věčné fňukání nad tím, že on k ní nic necítí. Nelíbím se mu. Nepřipadám mu přitažlivá. Nemá mě rád. Nemiluje mě. Při každé také stránkové úvaze jsem sahala po něčem ostrém, co bych si mohla zarazit do mozku a mít klid. V každé kapitole tomu byla věnována MINIMÁLNĚ stránka.
3) Sex
Jistě. Proto to taky většina lidí čte. Sexu je v knize opravdu hodně a na můj vkus až příliš. Ano, ze začátku to bylo zajímavé, ale s postupem času, se povedlo autorce udělat tak častou záležitost, že jsem se na ni vůbec netěšila. naopak jsem byla docela znuděná. Popsané to bylo vždy stejně (ano, probíhalo to pokaždé trochu jinak, ale o dobrém scénaři jsem se již zmiňovala)... Už se to ve mě zase hromadí a já se tříštím, apod. Gratuluji! V žádném jiném erotickém románu, co jsem kdy četla, se nepodařilo tak zevšednit sex a znechutit mi ho jako pasáže knihy.

Takže podtrženo a sečteno:
Hlavní hrdinové jsou téměř přesnou kopií Belly a Edwarda ze Stmívání. Christian je princ na bílem koni, milionář, umí neznámé množství jazyků, temný, tajemný, nebezpečný, hraje skvěle na piáno, jde mu vlastně všechno, na co sáhne. Je samozřejmě naprosto okouzlující, krásný a tak dále. Ana je nezkušená, hezká, nemotorná, brunetka, miluje knihy, je chytrá, jsou z ní unešeny téměř všechny další mužské postavy, má nízké sebevědomí,... Nepřipomíná vám to někoho?
STMÍVÁNÍ + PORNO - upíři = PADESÁT ODSTÍNŮ ŠEDI
Fifty Shades of Grey není nic víc, než pohádka pro dospělé ženy. Na mém seznamu se s pár dalšími knihami dělí o první místo v největší komerčnosti, jakou jsem kdy viděla. A o jejím literárním přínosu si nedělám žádné iluze.

My summer wine is really made made from all these things

25. července 2013 v 16:51 | Kissu |  O mně
Bloudím, ale nevím jestli jsem ztracená.
Ztratit se může jen ten, kdo má cíl cesty.
A my ostatní?

Má hlava je tak ponurá.
Odlesky černé, hnědé a šedé -
- to je vše co cítím.
Jsem lapená ve vlastních mučidlech.
Bolí to, tak krásně to bolí.
Je to tak reálné.
Věřím tomu víc než všemu jinému.
Ostatní může zradit, ale tohle ne.
Bolest je věrná.
Víš co čekat, poznáš ji když přichází.
Lhala bych, kdybych řekla, že jsem si na ni už nezvykla.
Potřebuju ji k životu.
Je mou součástí.
Součástí toho, co ze mě zbylo.
Pod těmi všemi vrstvami už nevím,
co je mé skutečné já.
Ale ona ho vždy najde.
Zasáhne a nepustí.

Žádné lži, žádná přetvářka.
Pouze pravda ve zničených dlaních.
Jako ta nejlepší písnička, nejostřejší pití.
Bolest hlavě, muka zmrzačené duše, rozpadající se bytost.

Člověk by nevěřil, že i něco takového mě dokáže držet naživu...